JKA Gasshuku 2026

Jak za starých časů. Opět sami dva. Stejně jako když jsme na JKA Gasshuku začali s Lukášem jezdit. Poprvé to bylo v roce 2011, před 15 lety, v Prachaticích. Letos Kadaň, pod stan jako kdysi.

Navštěvujeme skupinu 3. DAN a vyšší, takže tréninky jsou pěkně rozvrženy. Ráno od 8.00 kata, v 10.30 první trénink a v 15.00 druhý trénink. Instruktory z JKA HQ jsou tradičně Naka Tatsuya sensei (7. dan), Okuma Koichiro sensei (7. dan) a opětovně i Hirose Hikaru sensei (4. dan), vítěz letošního 67th JKA All Japan Karate Championship.

Sensei Hirose se primárně zaměřil na kumite. Sensei Naka na „budó karate“, principy biomechaniky i nastavení mysli. Sensei Okuma propojoval kata s kumite.

Cvičené ranní kata: Kanku Dai, Jion, Jitte, Jiin, Kanku Sho. V rámci tréniků se cvičily samozřejmě i další kata, nezapomenutelná bude jistě pro všechny Okumova zahřívací Hyaku Hachi Ho.

Na letošní Gasshuku přijelo přes 500 cvičenců ze 17 zemí. Není tak problém navázat nová přátelství. Stany vedle nás patřily karatekům z Karate Dojo Hannover, které letos oslavilo 50 let a má cca 600 členů. Veselá parta.

Kadaň je krásná, počasí vyšlo, co víc si přát?

Soustředění Pecka 2026

Letošní víkendové soustředění na Pecce bylo opět parádní. Parta skvělá, atmosféra výborná – i když nám počasí tentokrát moc nepřálo.

Dešťové přeháňky a nezvykle chladné červnové počasí nás zahnaly do místní malé tělocvičny. Nevadilo. Rozdělili jsme se dle věku a stupně technické vyspělosti na dvě skupiny a makalo se naplno. Hlavní náplní soustředění byla příprava na zkoušky.

V pátek večer jsme po ubytování a večeři nastoupili na trénink kata – konkrétně Kanku Dai. V sobotu dopoledne pak přišel na řadu kihon. Základy základů – ale právě ty jsou kořeny všeho.

Sobotní odpoledne přineslo příjemnou změnu tempa. Zatímco děti venku nepřestávaly něco hrát a zdálo se, že jim žádný déšť nevadí, my starší jsme se přidali k nim a dali přehazovanou, až když nic z nebe nepadalo. Pak přišel na řadu Martin Řezníček se svým MMA blokem zaměřeným na boj na zemi: držení, úniky z držení. Věci, které se v karate tolik netrénují, ale každý správný bojovník by je znát měl.

Nědělní dopolko nás čekalo kumite: gohon kumite, sanbon kumite a kihon ippon kumite.

Jinak obě rána začala tradičně – výklus přes průlezky a rovnou do rybníka. Voda byla opravdu, ale opravdu studená. Klobouk dolů všem, kteří se nebáli a vlezli do ní. Víte, kdo jste. 🙂

Kuchyně byla, jak jinak, výborná. Jídlo po každém tréninku chutnalo dvojnásob.

Děkujeme všem, kteří dorazili a přidali svou energii do společného víkendu. Příští rok se na Pecce zase těšíme!

Na vrchol společně

Tradiční sváteční výstup na Sněžku letos přinesl novou kapitolu — poprvé s dětmi, kojenci i psím doprovodem.

Každý rok se v jeden májový svátek vydává parta z Yukiyama Dojo na ten nejhezčí výlet v okolí — výstup na Sněžku. Letos ale bylo všechno trochu jinak. Trochu víc.

Poprvé se k pochodu připojila dětská skupina dojo. A kde jsou děti, tam jsou rodiče. A kde jsou rodiče, tam je… život v celé své rozmanitosti. Čerstvý tatínek Kuba dorazil s ani ne ročním synem v náručí, manželkou a její sestrou. Sněžka jako první velký výlet? Proč ne.

Samozřejmě nechyběla ani věrná psí smečka. Colin a fenka Chico se svou rodinou jsou tradičně nepostradatelnou součástí výpravy — a jako vždy ani letos nevynechali. Se čtyřma nohama to jde ostatně vždycky rychleji.

Celkem třicet dva lidí — různých věků, různých výkonnostních a hmotnostních tříd, různých životních etap — se vydalo na jeden a tentýž vrchol. Pochod přirozeně nabyl vlastní dynamiky: někteří šlapali svižně, jiní šli pohodovým tempem s výhledem na krajinu. Dva nejrychlejší spěchali a dali si to po svém. Mladá rodinka zvolila vlastní tempo a na vrcholu se přidala k ostatním.

A přesto — nebo možná právě proto — se na vrcholu sešli skoro všichni. Hora má tu zvláštní vlastnost, že lidi pokaždé přivede tam, kam mají.

Tento výstup není závod ani zkouška zdatnosti. Je to tradice, která rok od roku roste — o nové tváře, nové příběhy a letos i o nejmladšího dosavadního účastníka, který cestu absolvoval s velkou grácií — v náručí svých rodičů.

Těšíme se na příští rok. Kdo ví, kolik nás bude?